Kabelová magie - část první.
Propojení zesilovače s reprosoustavou - Single-wiring, Bi-wiring, Bi-amping. Stejně
jako není ideální vodič, není ani ideální kabel, a o vstupech a výstupech komponentů nemluvě. Jednotlivé
části sestavy se proto zásluhou jejich kabelového propojení více či méně vzájemně ovlivňují, což
se projevuje na kvalitě výsledného obrazu a zvuku. Pokud neodstraňujeme nějakou zásadní chybu, není sice přínos
kvalitní kabeláže nějak markantní, ale i malé kvalitativní plusy jednotlivých částí sestavy
se sčítají a vylepšují celkový výsledek. V této části se budeme zabývat propojením zesilovače
s reproduktorovou soustavou.
Připojení reprosoustavy k zesilovači lze provést několika způsoby. Tím asi nejhorším je použití tenké
dvojlinky - aby vzhledově nerušila nebo šla protáhnout nějakým malým otvorem nebo trubkou a rezervu
délky - pro případ kdyby bylo potřeba časem něco přemístit někde úhledně stočit. Tudy
cesta ke kvalitnímu zvuku sestavy nevede. Znatelně lepším řešením je použití speciálního, k
tomu účelu vyráběného kabelu dostatečného průřezu a co nejkratší délky. Tyto kabely je možné koupit nejen
v metráži ale i hotové osazené na koncích banánky nebo vidličkami ( "lopatkami" ) v
jednoduchém nebo dvojitém provedení pro bi-wiring, bi-amping.
Z kabelů v metráži snadno vyrobíme propojení na míru a jednoduše je protahujeme otvory nebo trubkami. Výhodou hotových kabelů je jejich precizní provedení. Vlastní kabel pak může tvořit více či méně speciální dvojlinka, překřížený čtyřdrát, nebo speciální kabely souosé-koaxiální. Propojit reprosoustavu se zesilovačem lze jedním párem vodičů - single nebo mono-wiring. Reálný kabel má ale určitý odpor a indukčnost, která způsobí, že reproduktory v soustavě se jistým způsobem vzájemně ovlivňují. Aby se toto vzájemné působení reproduktorů na sebe co nejvíce potlačilo, mají některé reprosoustavy výhybku rozdělenou na dvě části se samostatnými vstupy, které lze samostatně propojit se zesilovačem.
U dvoupásmové soustavy je oddělena od sebe hloubková a výšková část, u třípásmové hloubková od středové spojené výškovou. To umožňuje připojit každou sekci výhybky na výstup zesilovače vlastním kabelem. Pochopitelně se musí odstranit z výroby nainstalované propojky obou sekcí. U zesilovače se pak konce obou kabelů ve správné polaritě paralelně spojí, nebo se dají využít zdvojené výstupní svorky zesilovače - A/B, pochopitelně obě dvojice výstupů musí být zapnuty, což ale některé zesilovače neumožňují. Toto propojení se označuje jako bi-wiring.
Nejdokonalejší, ale také nejnáročnější a nejsložitější z toho výčtu možných propojení je bi-amping, kdy každá větev výhybky reprosoustavy má svůj vlastní zesilovač a tím tak zcela odpadá vzájemné ovlivnění reproduktorů v soustavě. Zároveň je k dispozici vyšší výkon a zesilovače jsou méně zatíženy. Znamená to ovšem další pár výkonových stupňů navíc, což se obvykle řeší samostatnými bloky koncových zesilovačů. Možnost využití svých koncových zesilovačů pro bi-amping nabízejí i některé AV receivery. Pokud je to technicky možné je dobré potlačit nízké kmitočty do vstupu zesilovače pro střední a výškové pásmo. Kvalitativní zlepšení zvuku aparatury je znatelné.